Rally team & pronájem WRC vozů
Netradičně dostane slovo tentokrát spolujezdec Stanislav Kafka. Přestože je znám svým realistickým přístupem k životu a hlavně závodění, který má blíže spíš k pesimismu, než k optimistickému přehánění, je z jeho slov patrná spokojenost, nejen s vozem, ale i s předvedeným výkonem. “Moc času na přestavbu EVO I do současné podoby EVO II jsme neměli a mechanici odvedli ohromný kus práce. Auto poprvé vrčelo v sobotu, týden před soutěží. V pondělí proběhl první jízdní test v Bělé, pak následovala návštěva na STK a testování. Ve čtvrtek se opět jezdilo ve Bělé a nastavovaly se aktivní diferenciály. Pak ještě mechanici vše pečlivě znovu přecházeli a kontrolovali, aby se ani v hektickém závěru přípravy na nic nezapomnělo. Jejich práci přerušila jen technická přejímka a Octavia opět putovala na “kozy”. V Sosnové, kde nebyla úplně jasná startovací procedura jsme na sebe s Marcelem Tučkem navzájem pomrkávali, abychom “neulili” start, až to bylo komické, jak jsme čekali, až vyrazí ten druhý. Uvítali jsme klouzavou šotolinovou část, kde si Karel vyzkoušel funkci obou aktivních diferenciálů, protože Corolla, se kterou doposud jel, měla jen přední, zatímco “embéčko”, jak jsem si Octavii překřtil, má i mezinápravový. Snad se to divákům v zadní části okruhu i líbilo.” Desátý čas na divácké erzetě odpovídal s ohledem na ne zrovna ideální start představám, s jakými na start nastupovali. Karel byl spokojený, že se vyhnul chybičce, po které zde před půl rokem ztratil u Subaru nárazník a ohnul rameno předního kola.
Podobně jako Roman Kresta, vsadili v úvodu sobotní části na suché pneu a tento risk vyšel. Mokrou silnici většinou stihl vysušit vítr, takže výsledkem byl pátý čas na první ranní rychlostce. “Čekali jsme, že se budeme pohybovat ve druhé polovině pole WRCéček. Náš pátý čas byl daný i správnou volbou pneu. V okamžiku, kdy v servisu pršelo, trať již osychala. Riskovali jsme a vyplatilo se to, mohli jsme i prodělat, ale to patří k soutěžím. Zásluhu na čase má samozřejmě i Karel, který se do toho “opíral” i když přiznal, že by motoru pár koníků navíc neškodilo. Podvozek, tedy diferenciály, tlumiče a zejména brzdy byly skvělé.” Na další rychlostní zkoušce Standa navigoval jen pomocí znakové řečí, neboť jeho hlas se ztrácel někde v drátech komunikačního systému. Navzdory tomu a přesto, že měli defekt, dojeli a předjeli před nimi startujícího Mortona. Požádali tedy organizátory o zvětšení minutového odstupu za ním na dvojnásobek a ti jim vyhověli. “Pořadatelům za to patří dík, protože na poslední rychlostce prvního kola, jsme Mortona navzdory většímu odstupu ve stopce opět dojeli. Kdybychom startovali hned minutu po něm, tak na úzkých a klikatých silničkách tohoto úseku, bychom velice těžko předjížděli.” Premiéra s novým vozem zatím vycházela, vždyť po pěti odjetých rychlostních zkouškách jsme mohli posádku soukromé octavie WRC nalézt na sedmém místě absolutní klasifikace, k čemuž přispěla, vedle fungující spolupráce pilota a spolujezdce i smůla některých soupeřů. Na dalších úsecích ji měli Karel Trněný a Stanislav Kafka okusit také. “Po výjezdu ze servisu se povolil jeden ze snímačů a motor se začal “hádat”. Po telefonické konzultaci jsme se rozhodli pokračovat dál s tím, že já jsem strávil dvě zkoušky koukáním dozadu a hlídáním rychlejších soupeřů. Celkem jsme ztratili osm minut a propadli až na konec třetí desítky. Následovala servisní pauza, kde mechanici opět auto “umravnili”. Umístění pro nás tentokrát nebylo prioritní, hlavně jsme chtěli najet co nejvíce kilometrů a co nejlépe poznat vlastnosti auta, proto jsme pokračovali i se ztrátou dále a Karel zkoušel co si může dovolit. V osmé rychlostní zkoušce jsme byli jedenáctí a to přesto, že v jedné zatáčce jsme divákům předvedli auto ze všech stran a ještě nám zhasnul motor. Pak už jen následovala poslední rychlostní zkouška dne a pro nás poslední v této soutěži. V trávě jsme přehlédli uražený žulový patník o rozměrech 20 x 20 cm. Byl schovaný v trávě a nad zem vyčníval jen pět centimetrů. Prasklý ráfek rozbil brzdový kotouč, utrhl brzdič a brzdové hadičky. Auto sice dojelo vlastní silou k nejbližšímu výjezdu z trati. Tam jsme se rozhodli dál nepokračovat. Přestože se nám nepodařilo dojet až do cíle, mám z letošní Bohemia spíše dobrý pocit. To platí nejen o našem výkonu, ale i o pořadatelích, kteří postavili nádhernou trať a dokázali i zvládnout velké množství diváků, takže vše šlo jako po drátku. Ze Zdeňka Běly vyrostl velký organizátor a může být s letošním ročníkem velice spokojený.”
Počínání posádky na trati bedlivě sledoval i majitel vozu Jiří Jírovec, který jej dal Profiko Rally Teamu pro letošní rok k dispozici a přidal i mnoho cenných rad, zkušeností a kontaktů, bez kterých by nebylo možné náročnou přestavbu vozu, se kterým loni naposledy startoval při Pražském rallysprintu, provést v tak krátké době. Zřejmě byl s jejich výkonem spokojen, protože nabídl rozšíření původní dohody, která se týkala jen velkých soutěží i o blížící se rallysprint v Pačejově a dobré jsou i vyhlídky na starty v zahraničí, kde Karel zatím startoval s Imprezou.
Na neděli měli Karel i Standa volný program. Nejprve se vydali povzbudit týmového kolegu Michala Vandělíka, který jel se Subaru Impreza 555 ve skupině N svoji první velkou soutěž. Pak se Karel vydal k trati studovat své soupeře a Standa se věnoval kultivaci zahrady na chalupě v nedalekém Českém ráji.
Již jsme se zmiňovali o Michalu Vandělíkovi, který spolu se svým spolujezdcem Danielem Střelcem absolvoval svoji první velkou soutěž. Až do předposlední rychlostky jeli bez vážnějších potíží. Ve 12 rychlostní zkoušce sice ztratili šest minut po defektu, do cíle však nakonec dorazili a mohli si vychutnat pocit, který zná jen ten, kdo dokončil náročnou dvoudenní soutěž zařazenou do seriálu ME.
Další členky Profiko Rally Teamu, Kateřina Trojanová a Markéta Foglarová sklidily ohromný aplaus v Sosnové, když v těsném souboji porazily o dvě desetinky zřejmě služebně nejstaršího jezdce v závodním poli, Františka Markvarta. V sobotu se chystaly navázat na úspěšné umístění v Krumlově, jenže cestou k první rychlostní zkoušce dne je zradily brzdy jejich Felicie a tak nakonec měly štěstí, že se tak nestalo při plném tempu na měřeném úseku, kde by hrozily podstatně větší následky.
Milan Hauer, www.motorsport-review.cz
