Rally team & pronájem WRC vozů
Úspěšný víkend v Krumlově potvrdil, e sázka Profiko Rally Teamu na vozy WRC domácí provenience byla správná. Karel Trněný v barvách OMV Rally Teamu postoupil na druhé místo ve velkém mistrovství a proto byla účast na brněnském sprintu zařazena do programu týmu s cílem vyzkoušet další úpravy. Kmenovou posádku týmu doplnil jako host Jiří Volf, který ale v Profiku, ani ve WRC již není nováčkem. S Karlovým subaru startoval vloni na pražském sprintu, kde rozhodně nezklamal. Přehlédnout se nedal ani v Českém Krumlově za volantem cordoby WRC. Tentokrát jej tedy čekal start s octavií nejsilnější kategorie.
Karel Trněný spolu se Stanislavem Kafkou toho spolu letos moc nenajezdili. V Okříškách je zradil motor na samém začátku a tak defekt hned na první Adamovské rychlostní zkoušce a několik jezdeckých chybiček vybízelo k dalším chmurným představám o tom, že této dvojici opět pšenka nepokvete. „Za půlkou první erzety nám odešla levá přední guma. Chtěli jsme se Staňou držet krok, ale takhle to nejde“, vysvětloval důvod počáteční ztráty Trněného spolujezdec Stanislav Kafka.
Naštěstí bylo všechno trošku jinak. Startovní pole postupně opustilo několik vozů WRC a přes další defekty se před polovinou soutěže ocitl Karel Trněný na třetím a Jiří Volf na čtvrtém místě s minimální ztrátou na vedoucího Chovance a druhého Siberu. Jak se jelo Jiřímu Volfovi s octavií: “Je to jiné auto, musí se na to hrozně zle. Máme problém se zatáčením do levých zatáček, kde se auto odváží a trápí nás defekty. Tolik gum jsme ještě neprorazil. Motoricky se mi zdá, že škodovka jede asi líp než seat a hezky řadí. Na druhou stranu je octavia velké těžkopádné auto, takže s tím musím počítat. Je to jiné svezení. Seat se dá řídit precizněji, tady je potřeba víc hrubé síly. Mám zkušenosti s dvoukolovou octavií, ale ta je užší a lehčí, takže zase něco jiného. Umístění je pro mě překvapením, určitě k tomu přispělo odstoupení soupeřů“.
Zajímavostí pro motoristické historiky bylo, že v první čtyři místa průběžného pořadí okupovaly vozy škoda. Siberovo odstoupení nakonec posunulo i Jiřího Volfa na bednu a přes málo povzbudivý začátek spěla soutěž k uspokojivému závěru ve prospěch posádek Meclovského týmu. „Děláme spoustu chyb a gum. Je to všechno špatně, až na to umístění. Z jízdy nemám ten hezký pocit jako jindy. Jirka Volf je kousek za námi, ale o týmové režii neuvažujeme“, řekl před posledními dvěma vložkami Karel Trněný.
Možný a snad i očekávaný útok Trněného na Chovance zhatil další defekt, takže závěrečné dvě rychlostní zkoušky se nesly v duchu udržování pozic a dosažení doposud nejlepšího výsledku, jak pro Karla, tak pro Jiřího. „Po dalším defektu jsme jeli již v pohodě a prioritou bylo dojet. Spokojení jsme jen s výsledkem, protože výkon nebyl takový, jaký bych si představoval. Měli jsme smůlu, ale druhé místo je fajn. Je to poprvé, kdy nejsem spokojen se sebou a naopak s výsledkem. Asi zkusíme naší účast ve sprintech přehodnotit, některé jsme chtěli vynechat ve prospěch startu za hranicemi, to by to teď bylo asi škoda“, říkal druhý muž v cíli a spolujezdec Stanislav Kafka ho doplnil: „Dobrý výsledek smaže to trápení na trati. I když ten Staňa nás mrzí, ale je dobrej, je vyježděnej a ve wrcu má víc nacouváno, než mi naježděno. Když odečteme prázdné gumy, mohlo by to být zajímavé. On je na druhou stranu dobrej a proto gumy nedělá, gratuluju mu k vítězství. Mám radost z toho kluka vedle sebe (myšlen Karel Trněný), že se nám to povedlo, protože na něm leží největší tíha přípravy obou vozů“.
Druhý ze střídajících spolujezdců, Václav Pritzl také přidal svůj názor: „Jsem tady v roli děvečky pro všechno. Jsem kuchařka, servírka, ledový špion a manažer. Je to dobré a máme to hezky rozjeté. Teď je otázka kam napřít síly. Jestli do velkých soutěží, nebo do sprintů a vypadá to na obojí. Z výsledků je vidět, že auta jsou připravována s pečlivostí, precizností a důkladností od začátku až do konce a nejlíp, jak to v amatérských, netovárních podmínkách jde“.
Ze skvělého výsledku byl spokojený na domácí půdě jedoucí Jiří Volf: „Výsledek je nad očekávání dobrý, počítali jsme s umístěním do pátého místa. Oba týmové vozy jsou na stupních vítězů a víc jsme si nemohli přát. Jen jsem trochu zklamaný z tolika defektů. Na závěr už jme se soustředili na udržení životního výsledku a o útoku na Karla jsme ani neuvažovali.“
Vedle dvou super výkonných octavií reprezentovala Profiko Rally Team i posádka otce a dcery, Jiřího a Lucie Kulhanových v nejslabší třídě. Lucie pokračovala ve své druhé soutěži dalšími lekcemi z učebnice správného mitfáry. Jiří se vedle otcovského dozoru věnoval dalšímu dolaďování podvozku a dalších částí jejich VW Polo. „Podobné jako v Okříškách se situace v autě zlepšuje vložku od vložky. Už začínám přidávat. Změnili jsme nějaké drobnosti v rozpisu. Na třetí soutěži to bude ještě lepší a bude nám to líp klapat. Lucka se zaučuje a zlepšuje se. Přesto jedu dost na oči a nechávám si rezervu. Malinko zlobí příliš měkká zadní náprava a musíme to do Kopné nebo do Bohemky vyřešit. V závěru se nám podařilo zrychlit, ale nestačilo to. Lucka už četla perfektně a byla bez chyby“, chválil dceru pyšný otec. Lucie, pořád ještě nováček na horkém sedadle, byla také spokojená: „Teď jsem si to užívala ještě víc než poprvé. Neměla jsem takovou trému jako v Okříškách, už to mezi námi trochu začíná fungovat“.
Na tázavý pohled směřující k zmačknutému zadnímu nárazníku přidal Jiří dobrodružnou historku: „Na přejezdu ke třetí erzetě byl za námi jeden nedočkavec, který si myslel, že nedáme přednost autu proti a ze zadu o nás zastavil. Jak vlastně dopadli kluci?“, zeptal se, protože jel na opačném konci startovního pole. Když se dozvěděl o medailovém umístění obou octavií přidal i on své gratulace: „Karlovi a Jirkovi úspěch přeju a je to super a výborné“.
Milan Hauer, www.motorsport-review.cz
